Žerotín a Kubova zahrada
Když jsem se ve čtvrtek odubytovával z Liberce, neměl jsem ještě ani tušení jaký víkend mám před sebou. Vše začalo v autě cestou domů, když Martina informovala Sejra o detailech výletu, který měli naplánovaný na další den. Za normálních okolností bych se do rozhovoru nezapojoval, ale když v každé větě padla minimálně jednou slova jako „chlast“ a „ožralý“, tak se prostě nedalo nereagovat. A tak se stalo, že druhý den dopoledne jsem si sbalil batoh a spacák a vyrazil na vlak směrem do Loun, kde jsem se měl setkat se Sejrem. U Sejra jsem se zdržel sotva hodinu, během které jsme stihli probrat události z Liberce a pak jsme vyrazili natankovat a vyzvednout u Luny Martinu se Zdeňkem. Následovala cesta do Billy, během které nás Zdeněk detailně informoval o tom, jak moc má spocenou prdel. V Bille jsme doplnili zásoby alkoholu a během několika minut už nás Sejra vezl směrem k Žerotínu. Sejra odřídil celou cestu excelentně a tak jsme po chvíli projížděli třešňovým sadem k Žerotínskému rybníku, kde jsme rozbili základní tábor. Během stavění stanů nás Zdeněk bavil historkami z předchozích let, díky nímž jsme se na celý následující den těšili ještě víc. Hospůdka byla bohužel ještě zavřená a tak nezbývalo než se spokojit s pramenitou vodou z nedaleké studánky. Ani po návratu od studánky nás hospoda nevítala s otevřenými dveřmi. Vydali jsme se tedy krátit dlouhou chvíli sběrem třešní, což byla sice chabá náhrada za zlatavý mok, nicméně to bylo lepší než nedělat nic. Sejra se ihned chopil šance nasbírat třešně na bublaninu, ale všechny během odpoledne sežral i přes hrozící nebezpečí střevních potíží. Okolo 14:00 jsme se dočkali a hospoda konečně otevřela. Několik dalších hodin jsme strávili v hospodě nad pivkem (ne jen jedním) čekáním na zbytek očekávaných účastníků. První dorazilo auto s Štěpánem, Ťuflou, Nádorem a Jiřinou (později přejmenovanou na Ingrid). Zatímco tato čtveřice řešila problémy se stavěním stanu, my začali pozorovat, jak na nás působí alkohol. Když byla konečně zažehnána krize se stavěním stanů, sešli jsme se v hospůdce všichni a pokračovalo se v pití, debatování a debatování o pití. Do toho všeho postupně dorazili ještě Habrdík (původně jen na otočku), Djoshoua, Gufero s Bárou a místní ožrala Pavel, který suveréně žádal od všech přítomných panáka ke svému blížícímu se svátku a tím všem ztrpčoval život. Když míra alkoholu v krvi u některých z nás přesáhla únosnou hranici, vydali jsme se do lesa střízlivět sběrem dřeva na Zdeňkovo večerní peklo. Po shromáždění dostatečného množství dřeva jsme se vrátili k půllitrům, nad kterými jsme vydrželi až do večerních hodin kdy Zdeněk začal s rozděláváním táborového ohně. Každý kdo neměl vlastní zásoby alkoholu si ještě koupil několik piv sebou a nic nám už nebránilo rozvalit se vedle ohníčku, popíjet, pokuřovat a popřípadě opékat mastné špekáčky. Když dorazil zpátky i Habrdík s Adamem, měli jsme vystaráno i co se hudby týče, protože Adam rozjel na Guferovu rozlazenou kytaru nevídané představení. Okolo ohně začali kolovat lahve s nepřeberným množstvím lihovin a každý se bavil v rámci možností. Postupem času začali odpadávat první lidé, Nádor popíjel víno s colou a zelenou, Habrdík s Adamem vzdali pokusy naladit kytaru, Zdeněk si stěžova, že se nikdo nechce koupat a Sejra si hrál na krále ohně. Většina z nás se uložila ke spánku až za svítání a někteří nešli spát vůbec. Většina lidí, až na pár vyjímek, se probouzela až těsně před polednem a pohled na ně byl více než zajímavý. Kdo neviděl opilého Nádora vylézat ze stanu, jako by nežil. V poledne jsme se postupně všichni sešli v hospodě na kafe a přemýšleli jsme, co podnikneme dál. Nakonec zvítězil nejlepší a jediný nápad – jít na houby. Popravdě houby hledal jen Sejra, Zdeněk a Martina. Já s Nádorem jsme jen vedli prudce inteligentní debatu o ničem, rýpali do Sejra a přitom jsme ožírali lesní jahody a podivnou rostlinu připomínající jetel. Za lesem mi Nádor dal ještě bleskovou přednášku z místní historie a všichni jsme si odpočali na kopečku před místní zříceninou, odkud už zbývala jen chvíle cesty zpět do hospůdky. V hospodě jsme pokračovali v inteligentních debatách, z nichž asi nejzajímavější byla Ingridina teorie o mravencích rozkládajících plast, s jejichž pomocí se chystá zničit svět (i když to zapírá). To už se první účastníci vydávali na cestu domu a to samé čekalo i Sejra se mnou a Martinou. Ačkoliv mi skutečně lámalo srdce opustit to krásné místo (a především prudce inteligentního Nádora), neměl jsem jinou možnost, než vyrazit na další štaci, tentokrát na Kubovu oslavu narozenin.
Po návratu ze Žerotína jsem si udělal první zastávku u Sejra doma, kde mi Sejrův táta odborně vyoperoval klíště z pupku a odsud rovnou ke Kubovi domů. U Kuby doma o mě bylo výborně postaráno, nakrmili mě, vykoupali a čistě ošatili. Na balkoně jsme si dali s Kubou cigárko, sháněli jsme kytaru a zpěvník na večer, sdělili si vzájemně zážitky z předešlého dne, já pochválil Kubovi jeho krásné opálení a mohlo se pomalu vyrazit ke koupálku, kde byl sraz se zbylými účastníky oslavy. Nakonec jediný kdo rozšířil naše řady byl Barva s kytarou. V Autobusu jsme doplnili zásoby pitiva a vydali se na zahradu. Těsně po nás dorazil Bedna s Táňou, Markétou a horečkou. Když už se zdálo, že z oslavy narozenin se stane absolutní propadák, dorazil Habrdík se svojí kamarádkou Barčou a platem prošlého plechovkového Zlatopramenu 11°. Z dlouhé řady následně pobíraných témat mi utkvělo v paměti snad jen Markétino vyprávění o prodeji vodovodních filtrů. Bedna díky své horečce nemohl přiliš pít a tak nás s Táňou velice brzy opustili. Zanedlouho po nich odešel i Habrdík a Markéta a my na zahradě zůstali ve čtyřech lidech. Za normálních okolností bych to viděl jako jasné znamení, že do hodiny je konec veškeré zábavy, ale to by tam s námi nesměla zůstat Barča, slečna trpící nespavostí, slečna se splávkem, za který by se nemusel stydět notorický alkoholik. Na spánek nesměl nikdo ani pomyslet, natož o něm mluvit nahlas, ale díky její společnosti se nám ani spát nechtělo. Témata typu hudba nebo filmy mě v ten večer až tak nepřekvapily, ale vůbec jsem netušil, že i krásná literatura je tématem k desátému pivu. Obrovskému ohlasu se také dostalo při tématu „kam zmizel ten toaleťák?“. Někdy k ránu nás opustil i Barva, ale zábavě na zahradě to nikterak neubralo. S prošlým zlaťákem jsem se propil až ke svítání a já byl rozhodnutý, že vlakem v 6:20 vyrazím domů. Ovšem Kuba se slovy „to nestíháš“ odsunul můj odjezd na 8:20 a následně ještě 10:20. Ze zahrady jsme skutečně vyrazili v 10 hodin, ale v půli cesty Kuba prohlásil znovu „to nestíháš“. Naštěstí mi Barča dělala společnost až do 12:20 , kdy mi jel další vlak domů.
PS: Díky všem skvělým lidem, které jsem měl možnost během tohoto víkendu poznat :)
®Pivo
Náhledy fotografií ze složky 26-6-2009
Komentáře
Přehled komentářů
byl to kapesníček ne toaleťáka opravdu zabiju toho kdo se na to ještě jednou zeptá :D...vážně parádní téma.Jinak oslava parádní myslím :D
hajzlík
(kuba, 2. 7. 2009 20:06)Nó na zahradě jsem od tý doby nebyl, ale jestli tam ten zneuctěnej toaleťák někde najdu, tak si mě nepřej "Báro" !!!
zabít
(Barbor.ka, 2. 7. 2009 20:15)